Pšeničné klíčky jsou vlastně čerstvě naklíčenou pšenicí ve stádiu, kdy se objeví teprve její děložní list. Obsahují mnoho prospěšných složek (chlorofyl, aminokyseliny, minerální látky, vitamíny a enzymy). Výtažek z pšeničných klíčků se získává sklizením pár denních klíčků pšenice a jejich následným vylisováním. Lisování je důležité z toho důvodu, že zatímco žaludek zvířat je schopen vlákno z této nedozrálé pšenice strávit, v případě lidského žaludku to tak není. Šťávu ze pšenice můžeme získat ze špaldové mouky, ale i z jiných druhů. Nejvyšší výživovou hodnotu lze dosáhnout při výtažku z bio špaldové mouky.

Historie: Léčivé vlastnosti pšeničných klíčků jsou známy již více než 5000 let. Podle některých tvrzení nazývali obyvatelé starověkého Egypta zelenou trávu, rostoucí na břehu Nilu ”Isisův dar”, po její konzumaci měli nadprůměrně silný imunitní systém.

Písemné zmínky pocházejí ze Starého testamentu knihy proroka Daniela, který vzpomíná krále Nabukadnezara (630-562 před n.l.), který získal zpět své mentální zdraví a fyzickou sílu po 7 ročním užívání výtažku z trávy.

Existují také důkazy o tom, že i lid západního světa (Mayové, Inkové, Aztékové) a obyvatelé Karpatské kotliny si s oblibou doplňovaly výživu pšeničnými klíčky.

Ve středověku se travnaté rostliny i pšeničné klíčky dostaly do pozadí. Svůj význam získali zpět ”až” v 20. století, a to díky menu Edmunda Bordeauxa Székelya, který přeložil knihu Daniela a takovýmto způsobem se dostal k základům zdravého stravování. Svou vlastní knihu vydal pod názvem ”The Essenu Gospel of Peace” na počátku 20. století, ve které zdůraznil důležitost konzumace zelených rostlin. Na základě této myšlenky americký agrochemik Dr. Charles F. Schnabel prokázal účinky pšeničné trávy i výzkumy.

Klíčky pšenice krmil umírající slepici, která se nejenže zotavila z nemoci, ale začala snášet, jako její ”zdraví kolegové”. Povzbuzen těmito výsledky začal pšeničné klíčky sám pěstovat a požíval je i s rodinou a sousedy v rámci vyvážené diety.

V následujících letech provedl Shnabel další výzkumy na slepicích, přičemž dosáhl stejné výsledky, slepice začaly snášet dvakrát tolik vajec než předtím. Následně začal s propagací tohoto ”výzkumu”, aby ho mohl zavést v mlynářském, farmaceutickém, chemickém a potravinářském průmyslu.

Na jeho reklamu reagovali dvě velké firmy a to Quaker Oats a American Diareies Inc, které investovaly do dalších výzkumů, aby mohli začít prodejem pšeničných klíčků jako produktu určeného pro lidi a zvířata.

Výsledkem bylo, že pšeničné klíčky se ke konci 40-ti let prodávaly už sušené v krabicích na území Ameriky a Kanady, jako One-A-Day Multivitamín. Přestože Schnabelove výzkumy dokázaly pozitivní účinky pšeničných klíčků na imunitní systém, opravdový průlom dosáhla až Anna Wigmorová. Když se dostala do kontaktu s pšeničnými klíčky, trpěla několika onemocněními (artritida, migréna a rakovina tlustého střeva). Díky jejich pravidelné konzumaci se příznaky zmírnily, nakonec zmizely úplně. Na základě této skutečnosti založila v roce 1963 Hippokratův institut zdraví, kde už pacienti trpící nádorovými onemocnění konzumovali šťávu z lisovaného listu pšeničných klíčků – a to úspěšně! Díky těmto a různým dalším úspěchům byla v roce 1971 odměněna v oblasti obnovy a omlazení buněk a tkání vyznamenáním Nobelovy nadace. Díky její vytrvalé práci se staly pšeničné klíčky a výtažek z nich známé v okruhu lidí majících zájem o uzdravení a prevenci, po celém světě.

Pěstování: Na základě poznatků Schnabela a Anny Wigmorovej je už dnes leckdo schopný vypěstovat pšeničné klíčky i doma.

Konzumace: Výtažek z listu pšeničných klíčků je vhodné získat lisováním, nakolik rostlinná vlákna jsou pro žaludek lidí nestravitelné. Proto se doporučuje zajištění lisovacího stroje. Doporučuje se použít pouze lis s pomalými otáčkami vyvinuté speciálně pro tyto účely! Nepoužívejte mixér s vysokými otáčkami! Vitamíny se nad 45 °C zničí. Šťáva se rychle oxiduje, proto se obsah enzymů sníží. Proto je třeba ji zkonzumovat po vylisování co nejrychleji. Pšeničné klíčky vypěstované a sklizené doma lze uchovávat v ledničce cca. 1 týden. Z tohoto množství můžeme vylisovat potřebné množství každý den zvlášť, nebo podle potřeby. I v tomto případě je však třeba počítat kvůli uchovávání se ztrátou výživových látek.

Nejlepší je pokud jejich zkonzumujete ihned po sklizni a vylisování. Už půl hodinu po lisování je ztráta výživových látek evidentní. Pokud je pěstujete doma, sázení a klíčení naplánujte tak, abyste spustili jednu dávku každý den. Řešením také je, pokud šťávu zmrazíme ochlazovačem ihned po vylisování. Takto ji můžeme uchovávat v mrazničce i půl roku, přičemž při rozmrazování nedojde k poklesu výživových látek.

Nepoužívejte však klasickou mrazničku, protože v té vznikne ve šťávě velký krystalický systém, který poškodí struktury vitamínů a výživových látek!

Denní dávka vylisované šťávy je 4 až 8 polévkových lžic, zpracované pšeničné klíčky však mohou být použity i v jiných dávkách. Např.:

• v podobě pilulky nebo prášku je doporučené množství 1 tabletka
• v podobě tekutiny se doporučuje požít cca. 30 ml
• v koncentrované podobě je doporučená denní dávka 20 gr.

Zpracované pšeničné klíčky a listy se doporučuje používat v předepsaných doporučených dávkách. V případě terapeutických a vážnějších chorob je možné zvýšit dávku byť 2 nebo 4-krát, v tomto případě je však třeba užít ji na lačno před jídlem.

(V případě detoxikace či redukční diety mohou kvůli zvýšenému dávkování vzniknout pocity pálení nebo závratě).