Účinek humátu sodného na zvířata ozařovaná smrtelnou dávkou ozařování

G.G. Pluhova, N.A. Družina, L.M. Stepčenko, E.E. Čebotarjov

Autoři zkoumali léčebný účinek humátu sodného na potkanech ozařovaných smrtelnou dávkou ozařování gama ⁶⁰Co V případech, kdy byl humát sodný dávkován 5 -10 minut po 193,5 mK/kg (LD_100/30) zůstalo naživu 43,3% zvířat; po ozařování dávkou 232,2 mK/kg (LD_100/9) bylo u ozařovaných zvířat zjištěno prodloužení doby jejich uhynutí.

Mezi četnými ochrannými prostředky proti ozařování a ochrannými přípravky proti ozařování publikovanými v odborné literatuře se nenachází ideální ochranný prostředek či přípravek, neboť nejúčinnější z nich jsou toxické anebo mají jiný vedlejší účinek. V současnosti se do centra pozornosti výzkumníků dostávají přírodní ochranné prostředky proti ozařování, které jsou rostlinným a živočišným metabolitem; polysacharidy, různé tkáňové extrakty, adenylnukleotidy, kyseliny nukleinové apod. Tyto přípravky mají širokospektrální účinek, jsou méně toxické a zvyšují celkovou obranyschopnost organismu. Jistou nevýhodou je, že účinek těchto přípravků proti ozařování se projevuje jen v případě ozařování polo-smrtelnou dávkou (LD₅₀). Mezi tyto přípravky sice patřící, ale zatím nedostatečně zkoumané jsou látky na bázi humusu, které na základě jejich biologických účinků zvyšují obranyschopnost organismu (zvlášť v extrémních podmínkách), tak jak bylo publikováno v níže uvedených pracích (1-3). Na základě těchto údajů byl uskutečněný výzkum účinku humátu sodného na zvířatech vystavených absolutní smrtelné dávce ozařování.

Materiál a metody

Výzkum byl uskutečněný na 200 bílých neoznačených potkanech – samcích (hmotnost zvířat při zahájení výzkumu byla 120 -130 g). Zvířata pocházejí z vivária Onkologického ústavu R. E. Kaveckij Ukrajinské akademie věd. Zvířata byla do zahájení výzkumu chovaná po deseti pohromadě, ve standardních podmínkách, standardním krmivem (PK-020-23) a vodou. Celotělové ozařování zvířat bylo provedeno pomocí gama K250 000 ⁶⁰Co, a současně byly ozařovány srovnávací experimentální skupiny i kontrolní skupina. Míra expoziční dávky je 7,64 – 10,4 A/kg. Všechna zvířata byla rozdělená do pěti skupin:

1. Kontrolní skupina – zvířata dostala ozařování o síle 193,5 mK/kg, a po ozařování dostala fyziologický solný roztok (ve třech sériích 10-10 ks);
2. Zvířata dostala ozařování o síle 193,5 mK/kg, a za 5-10 minut po ozařování dostala humát sodný (ve 3 sériích po 10-10 ks);
3. Kontrolní skupina – zvířata dostala ozařování o síle 232,2 mK/kg, a po ozařování dostala fyziologický solný roztok (ve 2 sériích po 10-10 ks);
4. Zvířata dostala ozařování o síle 232,2 mK/kg a za 5-10 minut po ozařování dostala roztok humátu sodného (ve 2 sériích 20-20 ks);
5. Zvířata dostala ozařování o síle 232,2 mK/kg, a za 15-20 minut po ozařování dostala roztok humátu sodného (ve 2 sériích 10-10 ks).

Humát sodný byl dávkován po ozařování v jednorázové dávce formou 0,1% roztoku (vycházejíc z dávky 3,3 mg/kg) do břišní dutiny pod pobřišnici. Dávka byla určená na základě odborné literatury a na základě biologické účinnosti humátu sodného (3). Účinnost séra se posuzovala na základě kinetiky úhynu a na základě průměrné délky přežívání do 60. dne po ozařování. K posuzování dynamiky nemoci z ozařování 1.,4.,8.,12.,20. a 30. den byla zvířatům odebrána krev a byla provedena vyšetření periferního krevního nátěru. Změny v celkového počtu revních destiček byly uvedeny procentuálně, ve srovnání s krví odebranou před ozařováním zvířat. Výsledky byly zpracovány testem t- Student.

Zkoumání účinku přípravků obsahujících kyselinu huminovou na normalizování krvetvorného systému potkanů ozařovaných na celém těle gamou ⁶⁰Co.

V našich výzkumech ve skupinově daných počtech zvířat jsme uskutečnili následující výzkumy a ošetření:

1. ilustrace: Účinek ⁶⁰Co gama celotělového ozařování a/anebo účinek ošetřování kyselinou huminovou a jejich účinek vyvinutý na změnu váhy zvířat jsme shrnuli v 2. tabulce a v 5. ilustraci.

2. ilustrace: Účinek ⁶⁰Co gama celotělového ozařování a / anebo účinek ošetřování různými dávkami kyseliny huminové na změnu průměrné váhy zvířat.

3. ilustrace: Účinek ⁶⁰Co celotělového ozařování a / anebo účinek ošetřování různými dávkami kyseliny huminové na změnu váhy sleziny potkanů.

4. ilustrace: Ze změny daného počtu bílých krvinek lze posoudit, že týden po celotělovém ozařování jak skupina ozařovaných zvířat, tak i skupina zvířat ozařovaných a zároveň ošetřovaných různými dávkami kyseliny huminové reaguje odlišně.

5. ilustrace: Účinek přípravků z kyseliny huminové podávaných v různých dávkách na změnu počtu bílých krvinek potkanů ozařovaných 7 Gy celotělově.

6. ilustrace: Účinek přípravků z kyseliny huminové podávaných v různých dávkách na změnu počtu trombocytů potkanů ozařovaných celotělově 7 Gy.