Zdraví střevního systému: základ správného trávení

Lidský střevní systém je jednou z nejdůležitějších částí trávicí soustavy – hraje klíčovou roli v trávení, vstřebávání živin a vylučování odpadních látek. Dělí se na dvě hlavní části: tenké a tlusté střevo. Pokud se v některé části objeví problém, trávení nefunguje správně a může to vést k celé řadě potíží a příznaků, jako je nadýmání, zácpa, průjem, celiakie nebo perforace střeva. Proto je zásadní udržovat střeva ve zdravém stavu.

---

Stavba střevního systému

Střevní trakt se skládá ze dvou hlavních částí: tenkého a tlustého střeva. 

Tenké střevo se dále člení na tři úseky: dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum) a kyčelník (ileum). (1) Právě zde probíhá vstřebávání většiny živin.

Tlusté střevo zahrnuje slepé střevo, vzestupný, příčný a sestupný tračník a konečník. Jeho úkolem je zpětné vstřebávání vody a elektrolytů a formování stolice. Komplexní stavba a funkce střevního traktu zajišťují optimální trávení a správné fungování organismu.

Zajímavostí je, že již na konci třetího měsíce embryonálního vývoje máme vytvořenou trávicí trubici. Táhne se od jícnu až po tlusté střevo a v dalším vývoji už „jen“ roste a prodlužuje se. Plně vyvinutá trávicí trubice měří téměř 8 metrů. Potravu přijímáme ústy a ta pak putuje klikatým „ potrubím“, aby byla nakonec vyloučena análním otvorem.

Potrava stráví v těle v průměru okolo 70 hodin, záleží však na jejím složení. Doba průchodu trávicí soustavou se odvíjí od obsahu živin – sacharidy postupují tenkým střevem rychleji, zatímco bílkoviny a tuky se tráví déle.

Samotné střevo dospělého člověka měří od výstupu ze žaludku po anální otvor přibližně 5–6 metrů. Střevní obsah tedy musí urazit právě tuto vzdálenost, než se vrátí do vnějšího prostředí. Celá cesta trvá zhruba 14 až 60 hodin, což je doba potřebná k tomu, aby jednotlivé fáze trávení proběhly postupně, krok za krokem.

---

Části trávicí soustavy

Trávicí soustava se skládá z následujících hlavních částí:

● Ústní dutina: první fáze trávení zahrnuje žvýkání a předtrávení pomocí enzymů ve slinách.

● Jícen: potrava je peristaltickými pohyby posouvána do žaludku.

● Žaludek: žaludeční kyselina a enzymy štěpí bílkoviny a ničí škodlivé bakterie.

● Slinivka břišní: produkuje trávicí enzymy a hormony, které regulují trávicí procesy.

● Játra a žlučník: žluč napomáhá emulgaci tuků, játra se podílejí na detoxikaci organismu.

● Střevní trakt: zde probíhá vstřebávání živin a vylučování odpadních látek.

● Tenké střevo: jeho částmi jsou dvanáctník, lačník a kyčelník. Tenké střevo štěpí přijatou potravu na živiny a zajišťuje vstřebávání vody, bílkovin, tuků, vitaminů, stopových prvků, sacharidů i iontů.

● Slepé střevo: rudimentární úsek, který se může často zanítit; běžně v něm sídlí také prospěšné bakterie.

● Tlusté střevo (tračník): zpětně vstřebává vodu a soli, formuje a skladuje odpadní látky.

● Konečník: poslední úsek tlustého střeva určený k uchování a následnému vyloučení stolice.

---

Funkce střevního systému

Zdravá střeva jsou nezbytná pro správné fungování celého těla. Ve střevech probíhá několik životně důležitých procesů:

● Trávení a vstřebávání živin – střeva štěpí potravu na jednoduché složky (aminokyseliny, mastné kyseliny, glukózu apod.), které se následně vstřebávají do krve. Vitaminy, minerály a další klíčové látky se právě zde dostávají do krevního oběhu.

● Detoxikace – střevní stěna tvoří ochrannou bariéru mezi vnitřním prostředím těla a vnějším okolím a brání průniku škodlivin a toxinů. Škodlivé látky se vylučují a odstraňují z těla prostřednictvím stolice.

● Tvorba hormonů a vitaminů – některé střevní bakterie produkují vitaminy (např. vitamin K a některé vitaminy skupiny B) a střeva se podílejí také na tvorbě hormonů ovlivňujících chuť k jídlu, náladu a metabolismus. Střevní trakt produkuje i určité hormony a neurotransmitery (např. serotonin).

● Imunita – až 70% imunitního systému se nachází ve střevech, proto jejich zdraví přímo ovlivňuje obranyschopnost organismu.

Je důležité vědět: S potravou nepřijímáme jen prospěšné látky – do našeho těla se mohou dostat i různé patogeny. Není proto divu, že mezi trávicí a imunitní soustavou existuje těsné propojení.

První účinnou obrannou linii představuje kyselina chlorovodíková produkovaná v žaludku, která výrazně ztěžuje přežití a průnik patogenů. Má silné antibakteriální účinky, protože většina mikroorganismů nepřežije v prostředí s nízkým pH. I proto lze žaludek a horní část tenkého střeva považovat za prakticky sterilní.

Kromě kyseliny chlorovodíkové disponuje trávicí trakt i dalšími ochrannými mechanismy – enzymy ve slinách (lysozym), hlenovým povlakem na sliznici trávicí trubice a specializovanými imunitními buňkami ve střevní stěně. Tyto prvky společně vytvářejí komplexní obranný systém proti potenciálně škodlivým mikroorganismům přijatým potravou.

---

Rozdíly mezi mužským a ženským střevním traktem

Mezi ženským a mužským střevním traktem existují anatomické i hormonální rozdíly:

• U žen hormonální výkyvy ovlivňují činnost střev, a proto jsou náchylnější k syndromu dráždivého tračníku (IBS – Irritable Bowel Syndrome). V různých fázích menstruačního cyklu se střevní peristaltika chová odlišně – mnohé ženy před menstruací trpí zácpou, jiné naopak průjmem.
• U mužů probíhá trávicí proces obvykle rychleji, protože činnost střev je méně ovlivňována hormonálními změnami.

---

Imunitní systém střev

Jak již bylo zmíněno, ve střevech se nachází většina našeho imunitního systému. Konkrétně jde o tzv. GALT (Gut‑Associated Lymphoid Tissue – lymfatické tkáně spojené se střevy). Tento systém funguje jako ochranná hráz proti patogenům a toxinům. Ve střevech se nacházejí specializované buňky, které nepřetržitě monitorují střevní obsah a reagují na cizorodé látky. Správné fungování střevního imunitního systému závisí především na zdravé střevní mikroflóře

---

Význam střevní mikroflóry

Střevní mikroflóra je soubor miliard mikroorganismů, jejichž hlavní funkcí je napomáhat trávení, chránit před škodlivými bakteriemi a produkovat vitaminy, jako je vitamin K a vitaminy skupiny B.

Rovnováhu střevní mikroflóry mohou narušit:

● antibiotika,
● stres,
● nezdravá strava (zejména rafinovaný cukr, alkohol, přídatné látky),
● chronická onemocnění,
● nedostatek vlákniny ve stravě.

Narušená střevní mikroflóra může vést k časté únavě, výkyvům nálady, trávicím potížím, oslabené imunitě a dokonce i k problémům s pokožkou (např. akné, ekzém).

---

Onemocnění trávicího traktu

Trávicí trakt může postihovat řada onemocnění s dopadem na celkové zdraví. Patří sem refluxní choroba jícnu, žlučové kameny, celiakie, IBD (Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida) i IBS (syndrom dráždivého tračníku).

---

Reflux

Reflux je v podstatě návrat žaludeční kyseliny zpět do jícnu. Projevuje se bolestí za hrudní kostí, pocitem dušení nebo nejčastěji pálením žáhy. S potížemi se lze setkat například po vydatné večeři či v těhotenství. Pokud se však reflux objevuje častěji než dvakrát týdně, je vhodné vyhledat lékaře.

Nejlepší úlevu přináší vyvážená strava. Doporučuje se jíst častěji, ale menší porce, a vyhnout se sladkostem a těžkým jídlům před spaním. Spouštěči refluxu mohou být citrusy, tučná jídla, kořeněné pokrmy, čokoláda, česnek, kakao, káva a také kouření či alkohol.

---

Žlučníkové kameny

Největší problém spočívá v tom, že kameny vznikající ve žlučníku mohou vyvolávat trávicí potíže. Žlučník uchovává žluč produkovanou játry, která hraje klíčovou roli při trávení tuků, proto je důležité udržovat jeho funkci v pořádku. Žlučníkové kameny se mohou tvořit zejména při nadbytku toxinů nebo cholesterolu, případně pokud se žlučník nedostatečně vyprazdňuje.

Pokud kameny zablokují vývod ze žlučníku do střev, může to vyvolat ostrou bolest v pravém podžebří. Někdy postačí léčba přípravky, které napomáhají rozpouštění kamenů, nicméně často je nutný chirurgický zákrok. V rámci šetřící diety se doporučuje vyhýbat se tučným jídlům a preferovat lehce stravitelné sacharidy. Omezit je vhodné tučné maso, smetanové výrobky, máslové těstoviny a čokoládu.

---

Celiakie

Jde o autoimunitní onemocnění vyvolané lepkem (glutenem). Často se mluví o nesnášenlivosti lepku, zde však jde o závažnější reakci, která poškozuje klky tenkého střeva. Vzniká kombinací genetických a environmentálních faktorů. Hlavní příznaky zahrnují nadýmání, bolesti břicha, zvracení, anémii, únavu a poruchy stolice. Někdy může být onemocnění i bez příznaků.

Postižení musí důsledně dodržovat bezlepkovou dietu. Konzumovat mohou rýži, brambory, čirok (sorgho), proso, pohanku, fazole, amarant i kukuřici.

---

IBD (Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida)

Tato onemocnění označujeme jako zánětlivá onemocnění střev, která mohou mít závažné následky. Crohnova choroba může zasáhnout žaludek i střeva, zatímco ulcerózní kolitida postihuje pouze tlusté střevo a jde o zánět spojený s tvorbou vředů.

Projevuje se silnými bolestmi, krvácením ze střeva, průjmy, úbytkem hmotnosti a nadýmáním. Příčiny zatím nejsou zcela objasněny, roli však mohou hrát genetické i vnější faktory. Po individuální konzultaci se doporučuje omezit mléčné výrobky, sycené nápoje, alkohol, kávu a potraviny, které nadýmají. Pomoci může i obnovení rovnováhy střevní mikroflóry pomocí probiotik.

---

IBS (syndrom dráždivého tračníku)

Jde o funkční poruchu trávicí soustavy, která způsobuje nadýmání, křeče a průjem. Nejde o strukturální onemocnění, přesto postihuje 10–15% populace, častěji ženy než muže. Příznaky jsou rozmanité – nejčastěji se střídá zácpa a průjem, objevují se nepříjemné pocity v břiše a výrazné křeče. Bolesti obvykle ustupují po vyprázdnění.

Příčina není přesně známa, předpokládá se však komplexní souhra více faktorů: narušená osa střevo–mozek, zvýšená viscerální citlivost, dysregulace střevní motility, změny střevní mikroflóry, postinfekční následky a psychické faktory jako stres a úzkost. Diagnostika probíhá vyloučením jiných onemocnění. Léčba zahrnuje úpravu životosprávy, dietní opatření (zejména tzv. FODMAP dietu), psychologickou podporu a farmakoterapii cílenou na konkrétní symptomy. Přestože jde o chronické onemocnění, při správné terapii lze dosáhnout výrazného zlepšení kvality života.

---

Divertikulitida

Divertikulitida je zánět výchlipek ve stěně střeva. Většinou probíhá bez příznaků, přesto se divertikly vyskytují zhruba u poloviny populace. Jen malé procento případů přechází do zánětu a infekce, což však není výjimečné. Při rozvinutí se objevuje bolest břicha, horečka, zimnice a nevolnost. Pomáhá strava bohatá na vlákninu, farmakoterapie a v některých případech je nutný chirurgický zákrok.

---

Perforace a odumření střeva

Jde o život ohrožující stavy. Při perforaci dojde k protržení střevní stěny a únik střevního obsahu do dutiny břišní vede k závažné infekci zvané peritonitida (zánět pobřišnice). Nejčastějšími příčinami perforace jsou divertikulitida, cizí těleso, nádory, trauma nebo komplikace při endoskopických výkonech. Typickými příznaky jsou náhlá prudká bolest břicha, „tvrdé břicho“, vysoká horečka a rychlý rozvoj septického šoku.

Odumření střeva (nekróza či gangréna) vzniká v důsledku poruch prokrvení, nejčastěji při embolii, trombóze mezenterických cév, volvulu (zašmodrchání/zauzlení střeva) nebo při dlouhodobě neléčené neprůchodnosti střeva. Projevuje se prudkou bolestí břicha, krvácením do stolice a rozvojem septického stavu. Oba stavy vyžadují urgentní chirurgický zákrok spočívající v odstranění postižené části střeva, drenáži infekce a často ve vytvoření dočasné či trvalé stomie. Úmrtnost je u těchto stavů vysoká, proto je kriticky důležitá včasná diagnostika pomocí CT vyšetření a okamžitý chirurgický zásah.

---

Familiární adenomatózní polypózní syndrom

Jde o dědičné onemocnění vedoucí ke vzniku rakoviny tlustého střeva. Známé také jako familiární adenomatózní polypóza (FAP), jedná se o autosomálně dominantně děděné onemocnění charakterizované výskytem velkého množství (často tisíců) polypů a adenomů v tlustém střevě. Tyto polypy časem malignizují a vedou ke kolorektálnímu karcinomu. Příčinou je mutace v genu APC na 5. chromozomu. Bez léčby je riziko vzniku rakoviny vysoké, proto je zásadní včasné odhalení a adekvátní léčba.

---

Vztah mezi zdravím střev a psychickým stavem

Propojení mezi střevy a mozkem je prokázané. Rovnováha střevní mikroflóry ovlivňuje duševní zdraví. Mezi zdravím střev a psychikou existuje obousměrný vztah zvaný osa střevo–mozek (gut-brain axis), v němž střevní mikroflóra ovlivňuje tvorbu neurochemických látek včetně serotoninu. Významná část serotoninu vzniká ve střevech, proto zdravá střevní flóra přispívá k dobré náladě, což se přímo odráží v emocích, náladě i kognitivních funkcích, zatímco psychický stres může narušit střevní rovnováhu a vyvolat trávicí potíže.

Když jsme ve stresu nebo úzkosti, často cítíme tlak v žaludku, ztrácíme chuť k jídlu nebo míváme průjem, jindy naopak zácpu. Platí i opak – při trávicích potížích se častěji objevují pocity stresu, úzkosti či bolesti hlavy. Ukazuje se, že mikrobiom a mozek úzce spolupracují.

Řada studií potvrzuje, že narušená rovnováha střevní mikroflóry může přispívat ke vzniku migrény, diabetu 2. typu či oslabení imunitního systému.

---

Jak ovlivňuje zdraví střev naši hmotnost?

Zdraví střev zásadně ovlivňuje tělesnou hmotnost prostřednictvím několika klíčových mechanismů:

1. Složení střevní mikroflóry – Výzkumy ukazují, že osoby s nadváhou a obezitou mají jiné složení střevních bakterií než jedinci s normální hmotností. Některé bakterie účinněji získávají energii z potravy, což může vést k většímu ukládání tuku.

2. Metabolické funkce – Střevní bakterie produkují řadu látek včetně krátkořetězcových mastných kyselin, které ovlivňují metabolismus a energetické hospodaření.

3. Regulace chuti k jídlu – Střevní mikroflóra komunikuje s mozkem a může ovlivňovat pocity hladu a sytosti prostřednictvím signálních molekul a hormonů.

4. Zánět – Narušená rovnováha střevní mikroflóry (dysbióza) může podporovat chronický zánět nízkého stupně, spojený s obezitou a metabolickými poruchami.

5. Vstřebávání živin – Zdravá střevní mikroflóra optimalizuje vstřebávání živin a může ovlivnit, kolik kalorií skutečně získáme z přijaté potravy.
   
6. Vliv na metabolismus tuků – Některé střevní bakterie ovlivňují ukládání tuků a metabolismus lipidů v játrech.

Úprava jídelníčku směrem k vyššímu příjmu vlákniny, fermentovaných potravin a omezení vysoce průmyslově zpracovaných jídel podporuje zdravou střevní mikroflóru a může přispět ke zdravější tělesné hmotnosti.

Je obecně známo, že pro správné trávení a vstřebávání živin je nezbytný funkční trávicí trakt. Pokud tomu tak není, může to vést k hubnutí, častěji však k přibírání. Nejprve je vhodné vyloučit vnitřní onemocnění – potíže s trávením mohou mít zdravotní příčinu. Nejlepším postupem je konzultace s odborníkem.

Probíhá mnoho výzkumů o roli střevní mikroflóry při obezitě. Studie zkoumají, jak jednotlivé mikroorganismy ovlivňují využití energie. Složení střevní mikroflóry určuje, kolik energie z potravy tělo využije – některé bakterie jsou v tomto směru efektivnější než jiné.

Některé mikroorganismy produkují enzymy, které pomáhají rozkládat hůře stravitelné bílkoviny a sacharidy. Ukázalo se, že štíhlejší lidé mívají pestřejší střevní mikroflóru než osoby s nadváhou. Čím pestřejší strava, tím pestřejší mikroflóra – což se promítá i do hmotnosti. Střevní mikroflóra hraje roli také v regulaci břišního tuku. (2)

---

Úloha probiotik a prebiotik

Probíhá řada výzkumů o roli střevní mikroflóry a o tom, proč záleží na jejím složení. Užívání probiotik a prebiotik může nepochybně přispět ke zlepšení zdraví střev. (3)

Probiotika jsou „živé mikroorganismy“, které žijí v symbióze s naším organismem. Mají příznivý vliv na zdraví a hrají důležitou roli při udržování vnitřní rovnováhy.

Prebiotika přijímáme potravou. Jde o nestravitelné složky, převážně sacharidové povahy, které slouží jako výživa pro bakterie žijící v tlustém střevě. Denně potřebujeme přibližně 20 gramů prebiotik – vyšší dávky mohou vyvolávat plynatost, což je nepříjemné zejména u osob se syndromem dráždivého tračníku (IBS). Při užívání prebiotik je důležité postupovat pozvolna a v malých dávkách.

Prebiotická vláknina může zvětšit objem stolice, podpořit střevní peristaltiku a zkrátit dobu, po kterou toxické látky zůstávají ve střevě.

Prokázalo se také, že kvalitní probiotika mohou příznivě působit u více stavů. Běžně se doporučují například při průjmech navozených antibiotiky; zkoumá se i jejich vliv na psychické poruchy, ekzémy či dokonce na onkologická onemocnění.

Jedna studie zjistila, že ve střevní mikroflóře maďarské populace byly prospěšné bakterie přítomné jen v 12%, zatímco optimální podíl by měl činit 40–50%. Není tedy divu, že zdravotní stav populace je dlouhodobě pod průměrem. Česko patří v rámci EU mezi země s vyšší úmrtností na onemocnění trávicí soustavy. Pravidelné užívání probiotik by však mohlo zdravotní stav výrazně zlepšit.

Při onemocněních jater mohou probiotika pomoci snížit hladinu amoniaku a mohou také oddálit rozvoj ztukovatění jater, fibrózy či dokonce cirhózy.

---

Jak si udržet zdraví střev?

Základem je zdravý jídelníček bohatý na vlákninu a dostatečný příjem prebiotik a probiotik. U jídla jezme pomalu a důkladně žvýkejme – podpoříme tím trávení i vstřebávání živin. Tak lze předcházet trávicím potížím a podpořit zdraví střev.

Nezapomínejme ani na pitný režim – voda podporuje trávení i přirozenou detoxikaci. Tělo obvykle potřebuje alespoň 2 litry tekutin denně, aby vše – včetně střev – fungovalo správně.

Důležitý je i pravidelný pohyb, který podporuje střevní peristaltiku. Lidé se sedavým způsobem života mají větší tendenci trpět zácpou.

Stres ovlivňuje zdraví střev – negativně působí na trávení, zpomaluje ho a může vést i k přibírání, zvláště pokud chybí pohyb.

Velký význam má kvalitní spánek. Nedostatečný či přerušovaný spánek střevům škodí a zhoršuje i další potíže. Ideální je dopřát si 7–8 hodin souvislého odpočinku denně.

Zvláštní pozornost věnujme potravinovým intolerancím. Trápí‑li nás bolesti břicha, nadýmání, nevolnost, průjem, zácpa, kožní vyrážky či pálení žáhy, může jít o nesnášenlivost některé složky stravy. Snažme se problematické potraviny identifikovat a vyřadit – výrazně tím zlepšíme trávení i celkový komfort.

---

Mýty o zdraví střev

Jedním z nejčastějších mýtů je, že stolici musíme mít každý den. Ve skutečnosti je „normální“ vyprazdňování individuální. Dalším omylem je, že pohyb nemá vliv na činnost střev – přitom je známo, že fyzická aktivita stimuluje peristaltiku.

Častým nedorozuměním je také otázka lepku. Mnozí věří, že je škodlivý pro každého, ve skutečnosti se mu však musí vyhýbat především celiaci a osoby s diagnostikovanou glutenovou intolerancí.

Nakonec je třeba zmínit i vlákninu – ačkoli podporuje trávení, k její účinnosti je nutný dostatek tekutin. Příliš mnoho vlákniny však může vyvolat nadýmání a podráždění, což vede k nepříjemným symptomům.

---

Vědecké zdroje:
1. https://europepmc.org/article/med/8224631
2. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20216555/
3. https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1359644603027466