Žlučník: anatomie, funkce a ochrana

Pokud bychom někoho požádali, aby vyjmenoval své vnitřní orgány, žlučník by se s největší pravděpodobností neocitl na předních příčkách – ba dokonce by mohl být ze seznamu úplně vynechán. Tato „statistická“ role je do určité míry pochopitelná: v každodenním životě – na rozdíl od plic či srdce – si často ani neuvědomujeme, že žlučník pracuje, a mnozí z nás by nedokázali přesně ukázat, kde se v těle nachází. Ačkoli to může znít zvláštně, není přehnané tvrdit, že bez žlučníku lze žít. Jeho zdánlivá postradatelnost však nesmí vést k podceňování prevence, pretože zanedbání může vyústit do závažných zdravotních problémů vrátane obtížně diagnostikovatelné rakoviny žlučníku.

Je důležité rozlišovat mezi žlučí a žlučníkem.

Žluč je žlutavá, hořká tekutina produkovaná jaterními buňkami, zatímco žlučník je orgán, který tuto tekutinu shromažďuje a následně ji vypuzuje do trávicího traktu.

Žlučník leží pod játry, přibližně v pravém horním kvadrantu břicha, a tvarem připomíná menší hrušku. Jeho funkcí je žluč skladovat a během příjmu potravy ji uvolňovat do dvanáctníku, kde sehrává klíčovou roli při štěpení tuků.

Složení žluče zahrnuje mimo jiné vodu, různé soli a žlučové kyseliny, cholesterol, bilirubin, měď a další stopové kovy.

Žluč kromě podpory štěpení tuků napomáhá trávení také tím, že stimuluje střevní motilitu (peristaltiku). Současně hraje zásadní roli v odbourávání hemoglobinu z odumřelých červených krvinek prostřednictvím tvorby a vylučování bilirubinu a podílí se na eliminaci dalších odpadních a toxických látek z organismu. Štěpení tuků je pro organismus klíčové i proto, že významná část vitaminů (A, D, E, K) je rozpustná v tucích a žlučové kyseliny významně usnadňují jejich správné vstřebávání.

Jaká onemocnění žlučníku existují, jaké mají příznaky a kdo je k nim náchylný?

Přestože se k tomuto orgánu váže více onemocnění – například karcinom žlučníku nebo tzv. porcelánový žlučník, při němž ztuhnou svalové stěny žlučníku a stav může předcházet maligním změnám – nejčastějším problémem jsou však žlučníkové kameny (cholelitiáza) a na ně navazující nemoci.

U žlučníkových kamenů látky obsažené ve žluči krystalizují a vytvářejí „kameny“, které mohou mít velikost od zrnka písku až po golfový míček. Tyto útvary blokují odtok žluči ze žlučníku do střeva, což může vést k podráždění a zánětu žlučníku (akutní cholecystitida) a v horším případě až k jeho perforaci – život ohrožujícímu stavu. Pokud perforace zůstane nerozpoznaná, může se rozvinout vážná infekce dutiny břišní (peritonitida).

Příznaky nemocí žlučníku

Nemoci žlučníku nemusí vždy vyvolávat charakteristické příznaky. Pokud se však objeví silná bolest v pravém horním kvadrantu břicha (pod pravým žeberním obloukem), nevolnost, zvracení, zimnice, horečka nebo příznaky žloutenky, je na místě důvodné podezření na žlučníkové kameny (cholelitiáza). Ačkoliv jsou projevy velmi nepříjemné, výhodou je, že potíže vycházející ze žlučníku mívají podobný klinický obraz, což usnadňuje správnou diagnostiku i léčbu.

Je třeba mít na paměti, že tvorba kamenů může zasáhnout i jiné orgány. Kromě zánětu žlučníku (akutní cholecystitida) může dojít také k zánětu slinivky břišní (akutní pankreatitida).

Rizikové faktory a příčiny vzniku žlučníkových kamenů

Podobně jako u mnoha jiných nemocí se i v tomto případě na vzniku podílejí nesprávné stravovací návyky a životní styl. Podle výzkumů vznikají žlučníkové kameny nejčastěji v důsledku zvýšené hladiny cholesterolu. (1) Žluč sice napomáhá jeho rozkladu, ale pokud játra vylučují příliš mnoho cholesterolu, běžné množství a složení žluči jej nedokáže účinně solubilizovat a cholesterol může krystalizovat do drobných agregátů. Druhým častým typem jsou pigmentové kameny, které vznikají při nadbytku bilirubinu.

Rizikové faktory:

● Pohlaví: u žen je výskyt častější
● Věk: nejvyšší riziko u osob starších 40 let
● Nadváha a obezita
● Sedavý způsob života
● Těhotenství
● Strava bohatá na tuky a cholesterol s nízkým obsahem vlákniny
● Genetická predispozice
● Diabetes mellitus (cukrovka)
● Srpkovitá anémie nebo leukémie
● Užívání estrogenových léků, např. hormonální antikoncepce
● Crohnova nemoc
● Příliš rychlé hubnutí

Diagnostika a léčba onemocnění žlučníku

Prvním krokem vyšetření je ultrazvuk – buď standardní břišní ultrazvuk, nebo endoskopická ultrasonografie (EUS), při níž se sonda zavádí ústy přes jícen do horní části trávicí trubice pro detailní zobrazení žlučníku a žlučových cest. Velmi podobnou metodou je ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie). Tenkým endoskopem zavedeným ústy se do žlučových cest aplikuje kontrastní látka a pod rentgenovou kontrolou se vyhledává příčina obtíží. V řadě případů lze současně provést i terapeutický zákrok (např. extrakci kamene nebo sfinkterotomii).

Šetrnější neinvazivní alternativou je MRCP (magnetická rezonance cholangiopankreatografie), která poskytuje vysoké rozlišení žlučových cest, slinivky břišní a žlučníku bez potřeby endoskopie. Klasický rentgen může zachytit pouze část žlučníkových kamenů (zejména kalcifikované), proto se používá spíše doplňkově.

Po určení zdroje potíží přichází v úvahu několik léčebných možností. U žlučníkových kamenů lze zvážit litotrypsii rázovými vlnami (ESWL), která je nejúčinnější, pokud je přítomno jen několik menších konkrementů. Další možností je farmakologické rozpouštění cholesterolových kamenů (např. kyselinou ursodeoxycholovou), případně cílené zavedení rozpouštědla do žlučníku ve vybraných indikacích.

Standardní a trvale nejúčinnější metodou u symptomatické cholelitiázy je chirurgické odstranění žlučníku (cholecystektomie, nejčastěji laparoskopická). Při nádorových onemocněních se podle stadia zvažuje chirurgická léčba, chemoterapie nebo radioterapie.

I když je možné žít bez žlučníku, po cholecystektomii je vhodné upravit jídelníček: omezit tučná a těžká jídla, jíst menší a častější porce a postupně rozšiřovat tolerované potraviny podle individuální snášenlivosti.

Prevence potíží se žlučníkem

Také u Žlučníkových kamenů (cholelitiáza) platí, že nejlepším „lékem“ je prevence. Abyste se jim vyhnuli, stravujte se pravidelně, může pomoci žlučníková dieta, nevynechávejte jídla a zaměřte se na potraviny bohaté na vlákninu (např. celozrnné obilniny).

Dnes je téměř nemožné nenarazit na „zázračné“ přípravky či metody slibující rychlé hubnutí. Ačkoli je známo, že nadváha patří mezi rizikové faktory nemocí žlučníku, je důležité hubnout rozumně, pomalu a udržitelně. Odborné práce ukazují, že rychlé hubnutí zvyšuje riziko vzniku žlučníkových kamenů. (2)

Pokud během diety příliš rychle snížíme energetický příjem, organismus se nedokáže dostatečně rychle přizpůsobit. Játra začnou vylučovat více cholesterolu do žluči, která může krystalizovat a vytvářet kameny, pokud žlučník nezvládá žluč v dostatečném tempu odvádět do střev.

Přírodní prevence

Potížím se žlučníkem lze předcházet i přirozeně – například pitím mátového čaje. Výzkumy potvrzují, že některé léčivé rostliny mohou přirozeně zmírnit bolest žlučníku, podpořit trávení a snížit pocit nevolnosti. (3)

Užitečným domácím doplňkem mohou být také jablečný ocet a kurkuma, které mohou mít podobné podpůrné účinky jako máta.

Vědecké zdroje:
1. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3809189/
2. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/11192327/
3. https://www.healthline.com/health/gallbladder-pain-relief